Podzim - čas velkých duháků
Podzim bývá a Vltavě velmi krásný a v tomto období se zde chytí mnoho velkých ryb, což je způsobeno vysazováním velkých duháků před každoročními rybářskými závody. I letos tomu nebylo jinak a tak jsem i já vyrazil po závodech na tento úsek změřit síly s nějakým velikánem. Touze po ulovení velkého pstruha podlehl i můj kamarád Honza, strejda, bratránek a desítky dalších rybářů. Já s Honzíkem jsme začali chytat pod Herbertovem a postupovali jsme po proudu dolů. Já jsem zvolil lov se streamery a Honza chytal na nymfy. Prochytali jsme řeku až po Veverky, ale kromě pár malých pstroužků jsme nic nechytili. Rozhodli jsme se tedy přemístit autem o pár kilometrů po proudu, kde chytal strejda Jindra s bratránkem. Po příchodu k vodě nás uvítal bratránek s blaženým úsměvem a ukázal nám duháka 57 cm, kterého ulovil chvilku před naším příchodem. Po nezbytném fotografování jsme také šli zkusit své štěstí a vtěsnali se mezi dalších asi deset rybářů ve vodě. Dozvěděli jsme se, že se tu dopoledne pár pěkných ryb chytilo a dokonce jeden kolega zdolával nějakou obrovskou rybu, ale ta mu po hodině boje utekla. Po chvilce se dočkal Honza a na goldkopa chytil duháka 57 cm. Pode mnou lovící strýček Jindřich zasekl také něco většího, ale po chvilce zdolávání o rybu přišel. Já jsem za celý den neměl s velkou rybou žádný kontakt.
Asi o čtrnáct dní později jsme vyrazili znovu zkusit své štěstí. Bratránek zde chytal s jedním kamarádem už od rána a já se strejdou jsme za nimi přijeli kolem jedné odpoledne. Po příjezdu jsme se dozvěděli, že chytili jenom několik malých ryb. Bratránek, který celé dopoledne chytal na streamera převázal na francouzský způsob. Já jsem zvolil také lov z goldhedy a strejda navázal streamery. Po chvilce chytání zdolal bratránek duháka rovných 50 cm. Za mnou lovící sterjda také zasekl velkou rybu. Na začátku to sice vypadalo, jako když visí někde za dno, ale občas dostal do prutu pořádný kopanec, který ho utvrzoval v tom, že to bude asi ryba. Asi po deseti minutách zdolávání konečně velkého duháka podebral. Měřil nádherných 59 cm. Já jsem se tento den opět záběru od velkého pstruha nedočkal.
Po těchto dvou pro mě celkem nevydařených výpravách jsem několikrát navštívil řeku Malši v Kaplici, kde jsem si vždy pěkně zachytal. Chytal jsem na francouzský způsob a zdolal jsem zde mnoho duháků, několik potočáků a dokonce i pár malých lipanů. S jemným proutkem a vlascem 0,10 mm to byla nádherná rybařina. Největší pstruh (duhák), kterého jsem tu chytil, měl 38 cm a byl to nádherně vybarvený mlíčák, kterému už se začal tvořit spodní háček.
Na Vltavu jsem se vrátil 15 října. K vodě jsem dorazil asi ve dvě hodiny odpoledne a krásně zde v tuto dobu svítilo sluníčko. Navázal jsem streamery a postupně prochytával úsek „pod kamionem“ asi za hodinu mého bezvýsledného snažení se zatáhla obloha a začalo velmi silně sněžit. Začal jsem přemýšlet, jestli pojedu domů, ale řekl jsem si, že ještě dochytám rovný úsek pod zatáčkou. Nahodil jsem šikmo přes řeku, popotáhl sreamery asi o metr a úplně jsem ztuhnul a jen se koukal na neuvěřitelné divadlo, které se tu odehrálo. Velký duhák, který uchvátil mého streamera se převaloval asi minutu na hladině. Doslova válel sudy a voda stříkala všude okolo. Já jsem se po chvilce nechápavého zírání snažil pstruha dostat pod vodu tím, že jsem zapíchl špičku prutu pod hladinu. Na chviličku se mi to podařilo, ale duhák vzápětí opět rozbouřil hladinu v mohutných kotrmelcích. Po chvilce se uklidnil a ponořil se konečně pod vodu. Od té doby šlo zdolávání jako po másle. Snadno jsem ho přitáhl až k sobě a udiveně jsem chystal podběrák (že by to šlo tak snadno). Před podběrákem se pstruh zmátořil a provedl ještě jeden krátký výpad, po kterém jsem ho bez problémů navedl do podběráku. Ve slábnoucí vánici jsem duháka změřil. Rovných 59 cm a můj nový osobní rekord. Po této rybě jsem chytil ještě jednoho malého potočáka a vyrazil jsem k domovu s blaženým úsměvem ve tváři. Od této doby už jsem se na Vltavu do konce sezóny nedostal.
