Jak jsem ke štěstí přišel

Nedávno jsem vyrazil na ryby po druhé hodině odpolední. Už od rána se na obloze střídaly temné mraky a jarní sluníčko. Když jsem přišel k řece začal jsem si chystat trojkový prut s francouzským návazcem. Na vlasec o síle 0,12 mm jsem navázal dvě zlatohlavé nymfy. Při navazování poslední mušky jsem zaznamenal u druhé strany řeky nad malým jízkem sebrání, které prozrazovalo velkou rybu. Toto sebrání bylo velmi agresivní a ještě jsem nikdy předtím při rybaření žádné takové neviděl a tak jsem ani nedokázal odhadnout co by to mohlo být za rybu.

Po navázání mušky jsem pomalu a po kolenou zabrodil do řeky tak abych pohodlně mohl vést mušky kolem oné záhadné ryby. Několikrát jsem nahodil a provedl mušky místem kde ryba předtím dvakrát sebrala. Ale nic se nedělo náhle ryba sebrala znovu něco z hladiny, ale tentokrát asi o metr a půl blíže ke druhému břehu. Nelenil jsem, ukousl obě mušky a navázal jedinou. Tou vyvolenou se stal suchý chrostík z CDC. Prohazoval jsem místa kde se předtím ryba ukázala ale nic se nedělo. Už jsem přemýšlel že mušku vyměním za jinou suchou. Řekl jsem si že ještě jednou nahodím a mušku vystřídám. Nahodil jsem asi tři metry nad místo kde jsem rybu předtím zahlédl. Nějak jsem moc mušku nesledoval ale najednou se v místě kde se zhruba nacházela udělalo velké kolo.

Nevěděl jsem jestli to bylo na mou mušku ale zkusil jsem zaseknout. Prut se ohnul. Ryba se chvilku motala na místě a poté se rozjela proti proudu. Nechtěl jsem rybu zdolávat na dlouhou šňůru a tak jsem se vypravil za ní. Ušel jsem asi 15 m a pak se ryba zastavila a sjela zhruba na mojí úroveň. V čisté vodě jsem krásně viděl přímo pod špičkou prutu stojícího velkého potočáka. V tu chvíli jsem si připadal jak někde na lovu lososů a úplně jsem se napětím roztřásl. Potočák stál na místě neuvěřitelně dlouhou dobu (snad pět minut). Prut jsem měl ohnutý jako luk a vůbec jsem nebral ohledy na slabší vlasec. V tu chvíli mi to prostě nějak nedocházelo. Pstruh se však vůbec nehýbal a jen si tak v klidu stál v proudu kousek přede mnou. Už mě napadla i myšlenka že do něj kopnu aby se rozjel jinak tam takhle můžu stát celý den. Pstruh se ale dal pomalu do pohybu sám a zamířil si to rovnou ke mně. Srazil jsem nohy k sobě aby mi mezi nimi nemohl projet a zkusil jsem mu nastavit do cesty podběrák. On však ještě měl pořád dost sil a tak se nastavenému podběráku bleskově vyhnul a zamířil po proudu dolů. Já jsem se vydal za ním ale i tak si bral šňůru z navijáku, projel kolem místa kde mi zabral a pokračoval v cestě po proudu. Já jsem za ním ušel asi 30 metrů a pak se konečně zastavil a zůstal stát v tišině za kamenem. Už ale jevil známky únavy a nechal se už ovládat. Podařilo se mi ho navést kousek pod sebe. Položil se na bok a tak jsem neváhal a třemi rychlými kroky ho podešel a podebral podběrákem. V tu chvíli jsem byl neuvěřitelně šťastný. Potočáka jsem odnesl na břeh kde jsem si ho mohl konečně prohlédnout v celé kráse. Byl krásně tlustý a měl úplně bezchybné ploutve což naznačovalo že se jedná o přírodní rybu. Metr ukázal 52 cm. Prostě super ryba a můj skoro o 10 cm navýšený osobní rekord u této ryby.